Jak jsme v Číně kupovali kancelář kvůli výhledu.

Když chcete v Číně přežít, musí „nastoupit“ sebevědomí a trocha drzosti. Jinak tady moc nepořídíte.

35.patro-slušný výhled...AB

Znáte tu pohádku, když Jeníček a Mařenka zabloudili v temném lese? Tak řešením bylo vylézt na strom a podívat se… Tak něco podobného jsme v sobotu s kamarádem podnikli v jednom čínském velkoměstě, ležícím u moře.

Cílem výletu bylo podívat se na zajímavosti, kouknout na moře a něco výhodně koupit. Jenže všude tu jsou velké budovy, komplikované a „úzké“ silnice a výhled pořádný žádný. Jó, takhle z nějakého 35. patra nějaké budovy… ty by bylo jiné kafe.

A tak jsme se rozhodli, že budeme hrát hru „chceme tady koupit pořádnou kancelář s reprezentativním výhledem“. No tak se budeme moci pokochat městem z výšky, najít si směr pro cestu k moři na nějaké dostupné místo a ještě se u toho pobavit. Výšková budova byla odhadem už velmi blízko moři. Byla rozestavěná a v podstatě před dokončení. U budovy byla i recepce s modelem celého komplexu. Což bylo přes výlohu dobře vidět. A v recepci plno dívek, zjevně se silně nudících. Vešli jsme suverénně dovnitř a jali si prohlížet model budovy. Užaslá děvčata stála v řadě a čekala, co z nás vypadne. Přišla k nám patrně jejich vedoucí a zeptala se, co bychom potřebovali. My na to že hledáme zajímavé prostory pro naši evropskou firmu, orientovanou na export-import. To zabralo. Okamžitě se na nás téměř všechna děvčata sesypala s prospekty a švitořily jako o závod. Prý kolik tak si pánové představují velikost plochy? Tady musíte připočítat i kus chodby a podobné sounáležitosti, takže jsme se chvilku dohadovali a nakonec z nás vypadlo, že tak 200-300m2. Zjevně to nebylo hloupé číslo a hned další otázka směřovala na polohu. Pánové si ráčili přát výhled na moře a patro od 35 výše. A že tedy se můžeme jít podívat. Budova prý bude dokončena během 2 měsíců, takže není problém se porozhlédnout. Kanceláří je prý volných dost. Přes vstupní aniž hotovou halu, jsme se dostali přes nádvoří do hlavní budovy.

Výtah sice nebudil moc důvěry, ale když se nejdřív dovnitř naskládaly 4 dívky a jeden „strážný“, vstoupili jsme také. Za chvilku už jsme vystupovali ve 33 patře. Kanceláře alky byly zamčené a tak jsme jen koukali přes skleněné dveře dovnitř. Samozřejmě s notnou dávkou zklamání v obličeji a gestech. To zabralo a jeli jsme do 35 patra. dle našich požadavku byla otevřená a my se jali jí „znalecky“ prohlížet. Já fotil prostor i záběry z oken a u toho jsme si povídali, jakým směrem pak vyrazíme. Dívky nám nerozuměly a zjevně si myslely, že se dohadujeme „k věci“. Když jsme se pokochali výhledem na město, dali jsme najevo, že exkurze pro nás skončila. Cestou dolu padl dotaz na spokojenost, což jsme potvrdili. Jenže skoro jako všechno tady v Číně – zájem o nás, respektive o zákazníka není nijak velký, pokud Číňan nepracuje pro sebe. Ani nějaké přemlouvání k jednání nepadlo a to jsme vlastně i uvítali. Se slovy, že se ozveme, jsme se rozloučili a šli směrem k moři…

A v čem je pointa? V tom, že všichni tady jsou drzí a neomalení. Na to, abyste přežili na úrovni, musíte být stejní. Jinak Vás pošlapou, přejedou, natáhnou s cenou a ještě budete za hňupy. Jo a nakoupili jsme skvěle. Co na tom, že to bylo velké divadlo? Výsledek byla jednoznačně výhra pro nás. Ale o tom jindy.

P.S. Jó, jak se do lesa zavolá…